Třetí závodní víkend juniorského týmu Rybníček motorsport přinesl překvapivě dvě třetí místa v Maverick Hill Climb Czech.
Alici v Juniorské trofeji a Patrikovi ve třídě HA1-1400 cm3. Opravdu nečekaný výsledek. Po ne příliš povedeném domácím náměšťském podniku, kdy tíha zodpovědnosti a přemíra snahy znamenala ,, mírný“ kontakt Favorita v výrazným logem motorsporfoto.eu na kapotě se zdí zámecké zahrady.
Pro závody ve Víru byla týmová strategie na relativně náročné trati stanovena jako výrazně defenzivní s prioritou primárně sbírat zkušenosti a dále se sžívat s autem. Pozorně vnímat každé slovo nové týmové akvizice, velezkušeného matadora Vildy Kašpara, který při najíždění tratě trpělivě upozorňoval na její záludnosti.
Vírské serpentiny tak přinesly mimo dvou pódiových umístění i výrazný posun v ,,zabydlení“ se v kokpitu Favorita, auta, které je zatím koncipované jako „juniorsky hodné“ a skutečně závodní je zatím jen krátká závodní převodovka složená z dílů od legendárního převodovkáře Ivana Sixty. Ten při dotazu od táty naší omladiny, co budou ty díly stát, jen důrazně mávl a rukou a odvětil ,, ať to dětem slouží“. Tak Ivane ještě jednou moc dík.
Další plánované úpravy vozu však půjdou ruku v ruce až s rostoucími zkušenostmi juniorské osádky. Velkou výhodou Favorita je, že všechny kroky jak z něj udělat skutečně ostré a konkurence schopné závodní auto jsou do puntíku známy. Někdo však musel k nim cestu prošlapat.
Právě tím průkopníkem byla nepřehlédnutelná persona evropského motorsportu Ing. Josef Michl, který na tuto etapu své bohaté kariéry velice ochotně zavzpomínal.
Vývoj Favorita do podoby závodního auta realizovala pod jeho vedením Katedra letadel strojní fakulty Vysokého učení technického v Brně. Zadání znělo nejen na vývoj samotného okruhového auta, ale i přípravu podkladů pro homologaci. Realizovala se jak soutěžní tak i okruhová a kopcová varianta. Možná stojí za zmínku, že v té době se továrna věnovala výhradně automobilovým soutěžím a okruhy a kopce byly zcela mimo zájem oddělení motorsportu a okruhové varianty vznikaly více méně jako soukromá iniciativa, byť s výraznou podporou kreativního vývojového oddělení.
Trvalo rok usilovného vývoje, než byl Favorit schopný jezdit rychlejší časy než vypiplané Škody 130L. Asi nejvíc úsilí stála souhra se zadní nápravou, kdy tuhost nápravnice měla simulovat chybějící stabilizátor. Na téma karburátor Pierburg 2E-3, který byl prioritně konstruován s ohledem na plnění zpřísňujících se emisních norem Ing. Michl s lehkým úsměvem na rtech poznamenal: ,,No, tak to bylo trošku náročné, ale popasovali jsme se s tím, museli jsme pracovat s tím co bylo a ne s tím co by se nám líbilo.“ Potěšující je, že Michlův závodní Favorit, auto s vycizelovanými jízdními vlastnostmi a lékárnicky vyváženým poměrem výkonu a kroutícího momentu, ověnčeného několika mistrovskými tituly stojí stále zaparkován v dílnách Michl Motorsport v Kuřimi.
PV