Italský šampión Matyáš Pálka nám prozradil jaké je to závodit v Itálii, ale také plány do budoucna.
Matyáš Pálka se v roce 2023 stal italským šampiónem minimoto a našemu webu poskytl rozhovor nejen o mistrovské sezóně, ale i plánech do budoucnosti. Rozhovor vznikal už před letošní sezónou. Proč vychází až teď, má dva důvody. Nejen naše technické problémy, kdy stránky nějakou dobu nejely, ale hlavně proto, že rozhovor nejdříve vyšel v prestižním motorkářském časopise Motohouse. A je snad jasné, že do zelí si nepolezeme :-)
Když řekneme mistr Itálie. Jak ti to zní?
Řekl bych že velice dobře a shrnuje to všechno to, co jsme pro to museli udělat, abychom jsme se jím stali.
Jednoduché to asi nebylo?
Cesta byla dlouhá, hodně pádů, hodně vítězství, spousta práce, ale dostali jsme se k tomu, že jsme to vyhráli. Byla to dlouhá cesta, ale určitě ještě delší bude před námi.
Letos to bylo pro tebe asi dost složité, nová škola v Brně, šampionát v Itálii. Jak jsi to zvládal?
Nové i staré škole musím moc poděkovat, vyšli nám vstříc, jak jen to šlo. Přes léto když se do školy nechodí, byla spousta času na trénink a nové zážitky. Takže se to dalo zvládat.
Kolik jste letos absolvovali závodů?
Jeli jsme celkem jedenáct závodů, šest Trofeo Marco Simoncelli a pět závodů italského šampionátu CIV minimoto plus dva sprintové závody CIV.
Kromě celkového vítězství v italském šampionátu CIV to dobře dopadlo i v Trofeo Marco Simoncelli…
Trofeo Marco Simoncelli, tam to také pro nás dopadlo dobře. Celkové druhé místo už byla jen taková třešnička na dortu celé sezóny, abychom ukázali, že na to „máme“ kdekoliv.
Na jaké motorce si závodil?
Loni jsme jeli na minibiku DM s motorem GHR, jako předchozích pět sezón, ale letos budou nějaké změny.
Řekni nám něco o tom, jak to v Itálii funguje, tým, organizace závodů atd.
V organizaci závodů udělali zase velký krok dopředu, federace zaměstnala člověka, který měl na starosti koordinaci přímo na každém okruhu, je to bývalý pilot, který s námi závodil a tak přesně věděl co je potřeba. Sprintrace závody na zkoušku se také povedly.
Co je sprintrace, jak probíhá?
Je to závod vložený do běžného závodního víkendu a je o dvě až tři kola kratší. Udělují se za něj plné body a počítá se do sobotní klasifikace. Jede se po kvalifikaci, kolem páté hodiny, takže na podzim už je to takový večerní závod. Mně se líbily, protože jsem je oba vyhrál.
A tvůj tým?
Loni jsem závodil za tým GHR. Chtěl bych jim poděkovat za to, co pro mě dělali posledních pět sezón nejen na trati, ale i mimo trať, nejen co se týká technických věcí. Na příští sezónu změníme tým. S GHR jsme se rozešli po posledním závodě, nutno podotknout, že to bylo naše rozhodnutí a rozchod proběhl v dobrém, ale nastal čas, zkusit zase něco jiného a nového.
Teď jsi mě trošku předběhl a částečně jsi odpověděl na moji další otázku. Co tedy chystáte na letošní sezónu?
Přecházíme do týmu DPS, který je několikanásobný mistr Itálie i Evropy. Zároveň měníme motory GHR za CS. Šampionát jsme vyhráli, takže teď bychom to chtěli zkusit i na jiné technice a získávat další zkušenosti s jiným týmem a výrobcem.
Loni jsi jel i jeden závod na motorce Blata. Jak a proč to vzniklo?
Předloni když jsem šrouboval v týmu EDR na pár závodech tak jsme v Assenu vybojovali titul mistrů Evropy a vlastně to byla tak trochu sázka s týmem, že se svezu na Blatě. Chtěl jsem si to zkusit, byl to takový trošku návrat do dětství, ale loni už jsme to nestihli a tak se to uskutečnilo až letos. Dojel jsem druhý a celý závod jsem bojoval se dvěma kluky, pro které je Giulianova domácí okruh. Byla to hezká vzpomínka po šesti letech, kdy jsem nejel na Blatě.
Ty si to už zmínil, že kromě závodění jezdíš na závody i šroubovat, tedy jako mechanik.
Letos jsem byl hlavně s týmem DPS na Ohvale. Maurovi chyběl na poslední dva závody mechanik, tak jsme se domluvili a zkusil jsem jet s nimi. Fungovalo to a jsme domluveni, že když to škola a další povinnosti umožní tak s nimi budu jezdit dál.
To souvisí i s tím, že motorku si chystáš s tátou sám.
Dalo by se říct, že motorku si chystáme víceméně samy. Na motorce šroubujeme s tátou a tréninkové motory jsou moje, které si také chystáme samy. Závodní jsme používali tovární od GHR.
Motorky chystáš ty s tátou, ale jakou funkci má v týmu máma?
Máma zařizuje všechny administrativní záležitosti, licence, startovné atd. A hlavně chystá jídlo, což je taky důležitá funkce. Taky je takový můj mental kouč, když se mě nedaří vždycky mě dokáže zvednout náladu.
Vrátíme se ještě k té škole, do jaké školy chodíš a jaký obor děláš?
Dostal jsem se na Střední školu technickou a ekonomickou v Brně na Olomoucké ulici. A obor, který jsem si vybral, Mechanik seřizovač – programování CNC strojů je zakončen maturitou. Je to takový obráběč kovů na soustruhu, frézce a různé rukodělné práce, ale hlavní věcí je programování CNC strojů, což je to co mě na tom oboru nejvíce zajímá a baví.
Jestli tomu dobře rozumím, tak tě láká konstrukce, programování CNC a výroba dílů, a předpokládám, že nejlépe závodních dílů?
Ano, to jsi mě vzal z úst. Chtěl bych si ty díly vyrábět sám a nebo alespoň rozumět těm věcem spojených s výrobou, nákresy, postupy atd.
V Itálii už závodíš poměrně dlouho, už jsme se o tom kdysi bavili, že je to hlavně kvůli větší konkurenci, ale sleduješ třeba i české minibiky, máš přehled co se děje?
Určitě, občas se podívám, jak to jde v Česku, co je nového, jací noví piloti a tak. Protože bych chtěl i nadále zůstat v motorsportu a pokud bych pracoval pro svůj nebo i jiný tým, tak je potřeba mít přehled a možnost vybírat i jinde než jen na italské scéně.
Tvůj cíl je mít vlastní tým?
Pokud se zadaří a všechno půjde tak jak bych chtěl tak je to možné, mít vlastní tým. Pokud ne, tak stejně vím, ve kterém týmu bych chtěl působit.
Takže svoji budoucnost vidíš jednoznačně v motorsportu?
Ano, všechno co dělám, včetně školy směruje k tomu, abych mohl zůstat v motorsportu a dále se mu věnovat na různých pozicích. Třeba nezůstat jen u minibiků, ale jít i dál.
Jaká je vize tvého případného týmu? Jak by měl vypadat?
Kdyby se to podařilo tak bych chtěl určitě začít na minibikách, protože závodníci se musí vychovávat už od nejmenších dětí a pak třeba i Ohvale a vidělo by se co dál.
Neláká tě závodit i na větší motorce než na minibiku?
Určitě bych chtěl, ale je potřeba brát to reálně. Sponzorů je málo a náš rozpočet není neomezený.
I když vzhledem k našim výsledkům se od zasvěcených lidí v Itálii ozývají hlasy, že bychom měli postoupit na větší motorky, naposledy jsme tuto otázku řešili například s Grazianem Rossim, ale uvidíme, co budoucnost přinese.
JM
Foto týmu