S Tomášem Engem jsme si povídali nejen o jeho závodní kariéře, ale i o jeho novém týmu v SIM Racingu.
Ahoj Tomáši, v první řadě dovol, abych ti poděkoval za to, že sis udělal čas na tento rozhovor. Na našich stránkách se snažíme dávat prostor hlavně mladým jezdcům a rozhovor s takovou osobností světového motorsportu může pro ně být velkou inspirací.
Jak to vlastně celé začalo a jak začátek tvé kariéry ovlivnil tvůj táta, legendární závodník Břetislav Enge?
Ten začátek ovlivnil samozřejmě hodně, protože já jsem to vnímal doma, že táta závodí, a vlastně když mně bylo nějakých 11–12 let, začal svoje závodní auta stavět a připravovat u nás doma v garáži, tak já jsem k tomu měl hodně blízko a tím pádem jsem s ním začal po těch závodech i jezdit a byl jsem ten, kdo měl na starosti čištění čelního skla, světel a tak… Začal jsem na to mít chuť a někdy ve čtrnácti letech jsem dostal od táty první motokáru a začal jsem závodit na motokáře.
Takže to začalo motokárou, potom Fiesta Cupem a pokračovalo to až do Formule 1, Le Mans, IndyCar, Dakaru... Dokázal sis představit v 16, 17 letech, že jednou budeš mít takovou úžasnou kariéru?
Určitě jsem si to nedokázal představit, ale já jako závodník nebo někdo, kdo miluje rychlou jízdu a podmanění si auta rychlou jízdou na maximum, tak jsem si chtěl vyzkoušet nejlépe všechny vozy. To, že si mi podaří vyzkoušet opravdu všechny možné kategorie, všechny ty vozy a ještě v tom pokračuju, tak je až neskutečný. Ale samozřejmě ta láska nebo ta touha po adrenalinu, té rychlosti v závodním autě a dokázání ovládání toho auta na maximum, na 100 %, tak pořád je a to je to, co mě na tom strašně baví.
Sleduji tě vlastně od začátku, protože nejen pro mě je a bylo jméno Enge pojem a zajímalo mě, co ten syn slavného otce dokáže. Mám dojem, že je ti úplně jedno, s čím na závodní dráze jedeš, důležité pro tebe je, že můžeš závodit. Je to tak?
Tak samozřejmě je to o tom, že čím rychlejší auto, tím větší adrenalin, ale de facto je mi to jedno, protože ať už to je Fiesta, formule, rally auto, Dakar, tak ne že by mně to bylo úplně jedno, ale rád se svezu s čímkoliv a ochutnám tu jízdu a dostat to auto ať už malé nebo velké, pomalé nebo rychlé na limit.
Který je ten nej zážitek z tvé kariéry? Když se tě na to někdo zeptá, vybaví se ti něco? Je to Formule 1, noční kvalifikace v Le Mans…?
Určitě Indy 500, taky jsou to zážitky z Le Mans, co mám, ty kvalifikace a vůbec všechny ty závody, startoval jsem tam devětkrát. Dakar je obrovský zážitek. Samozřejmě Formule 1, nad tu se nedá asi nic dát. Já bych toho mohl jmenovat hrozně moc, protože těch TOP zážitků a těch věcí, co jsem prožil, je strašně moc a nestačilo by to ani na A4.
Čím se zabýváš teď?
V závodním životě je to primárně rallye, kdy jezdím letos český mistrák na plnější úvazek, protože předtím jsem jezdil rallye jen občas s naším historickým Fordem Escort. Ale teď jedu s moderním autem Toyota Yaris od HS Automobil Vysočina, oficiálního dealera Toyota a společně absolvujeme české mistrovství. Teď jsme teda Krumlov nejeli, protože v plánu bylo testování a vývoj toho auta. Další soutěže, kde budeme závodit, budou Hustopeče, Bohemka a Barumka. A potom se uvidí, co pojedeme dál.
Zaznamenal jsem tvé aktivity v SIM Racingu…
Letos jsem se svým společníkem Martinem Viďourkem založil SIM Racingový tým TOMAS ENGE SIMRACING a je to první profesionální tým v ČR. Teď se snažíme vybudovat celou tu základnu hráčů a podpůrných týmů, kteří těm hráčům pomáhají k úspěchu.
Jak takový SIM Racing tým vlastně funguje?
SIM Racing funguje na několika platformách, kdy na každou tu platformu jsou různí specialisté, každý z hráčů se specializuje na tu svoji platformu. Začali jsme Virtual GP Mercedes Benz, šampionátem, který je československý, a je to největší šampionát tady u nás. Hodně rychle se nám to rozrostlo a teď máme účastníka závodů Formule 1, je to hráč, který se snaží dostat do e-sportového týmu F1 a je na výborné pozici, aby dostal smlouvu, o které momentálně vyjednáváme.
Další platforma, které jsme se začali věnovat, je Grand Tourismo, ta se hraje na Playstationu a účastnili jsme se kvalifikace na olympijské hry, náš jezdec se tam bohužel neprobojoval, kdy ze 167 tisíc účastníků této kvalifikace se na olympiádu mohlo dostat pouze deset jezdců. Náš jezdec skončil na 70. místě, což je velice dobrý výsledek.
Musím říct, že na každou tu sekci máme manažera nebo lídra sekce, a jsou to lidé, kteří se na těch platformách pohybují už hodně let a znají tu komunitu, znají ty lidi a ví, jak ty hry fungují. Sami bychom to nezvládli, věnovat se všem těm platformám, protože na každou potřebuješ specialistu.
Dneska máme tři lídry a čtvrtého v záloze.
Čtvrtý lídr v záloze znamená, že se budete rozšiřovat?
Rádi bychom se zúčastnili čtvrté platformy, což je virtuální Le Mans série, která se pojede od září 2023 do ledna 2024. Do této série se tým dostane pouze na pozvání a my, abychom se do tohoto ročníku dostali, tak musíme mít i štěstí. Já doufám, že díky své historii, kdy jsem v Le Mans startoval devětkrát a šestkrát, jsem vybojoval Pole Position ve třídě GT, tak že bychom mohli dostat jedno místečko na startu v poli šedesáti startujících. Nejsme ještě světový tým a může se taky stát, že se tam napoprvé nedostaneme.
Jaké má váš tým před sebou cíle?
Cíl je rozhodně stát se světovým týmem a hrát světové SIM racingové závody, ale než se na takovou úroveň dostaneme, tak se to musíme všechno naučit, vším si projít a mít kolem sebe ty správné lidi a hlavně hráče. Je to o jezdcích, kteří udělají ten výsledek, ale samozřejmě i o lidech v zázemí, kteří jim pomáhají. A to všechno dáváme dohromady a snažíme se získat ty nejlepší, ale ještě nejsme tým na světové úrovni.
To si vůbec nedokážu představit, co za tím všechno je…
Je to úplně jiný svět. Tam všichni znají mě, já nikoho neznám a poznávám ty lidi postupně. Jsou to komunity lidí, kteří jsou primárně za počítačem, takže nejsou jakoby vidět a my se snažíme i díky mediálnímu prostředí samotný SIM Racing daleko více prezentovat, než to bylo doposud zvykem. Myslím si, že i díky mému jménu dostává SIM Racing v Česku daleko větší grády.
Vraťme se od virtuálního motorsportu zpět na reálné tratě. Angažuješ se v podpoře mladých jezdců ať už radou, koučinkem, tréninkem apod.?
Ano, zabývám se primárně koučinkem jezdců, kteří chtějí pomoci. Nemám pod sebou žádného konkrétního jezdce, protože na to nemám úplně kapacitu, abych se tomu věnoval. Jsem poměrně dost zaneprázdněn ať už tím SIM Racingem, nebo vývojem vozu pro firmu SIGMA, která vyrábí auta podobný Caterhamu. Je to otevřené auto, vyrábí se v Přerově a zrovna nedávno jsme byli celý den testovat na okruhu v Brně a vyvíjíme ten vůz, který bude primárně sloužit pro zábavu řidičům nejen na silnici, to auto má espézetky, ale i na různých akcích na okruzích.
Nedávno sis vyzkoušel i vodní motorsport. Jaký byl první pocit při usednutí do kokpitu F500? Myslím oproti autům, kde jsi jako doma.
Musím říct, že pozitivní, protože ti to přijde, jako bys seděl ve formuli. Má to malý volant, má to kokpit, ale nemá to kola. Má to motor a vrtuli a jedeš po vodě… Bylo to příjemný, ale bylo to jiný.
Já jsem si vloni vyzkoušel poprvé buggynu té nejvyšší kategorie Super buggy při závodě ME v Přerově. A zase to byla nová disciplína pro mě, a tak jako prostě jet Dakar bylo pro mě něco nového před dvěma lety, tak i ten a autokros a všechny tyhle motorový vozidla nebo prostředky je pro mě zábava si vyzkoušet nebo s tím i absolvovat závod a jsem rád za ty možnosti, protože můžu nakouknout do hodně druhů motoristického odvětví.
Základní instruktáž ti dal Davida Loukotka, mistr světa F350 z roku 2020 a loňský bronzový medailista z ME F500 a byl z tvé jízdy nadšený. Co ti připadalo nejsložitější či nejkomplikovanější při ovládání katamaránu?
Udržet ten motor v otáčkách tak, aby neklesl výkon a jelo to pořád rychle, protože tam je výkon motoru od nějakých 10 000 do 14 000 otáček za minutu, a jak to klesne pod 10 000, tak se ten motor začne dusit a nechce jet. Je potřeba ty zatáčky projíždět velice rychle, aby ti neklesly otáčky motoru. To bylo asi to nejtěžší, což si myslím, že jsem se ke konci té své jízdy naučil, ale ještě bych potřeboval víc tréninku, abych se mohl porovnávat právě s těmi jezdci, kteří závodí s tou lodí.
Překvapilo tě, jak Katamarán F500 zatáčí. Je tam nějaká podobnost třeba s formulí?
Je tam obrovská odstředivá síla, nevím kolik G tam při tom zatáčení člověk prožívá. Ale ty musíš prudce zatočit volantem, což je vlastně to kormidlo, které je za motorem, a když nevydáš dostatečnou sílu a nezatočíš rychle, tak ta loď jde pod otáčky a tím pádem nemůžeš rychle vyjet. Je to všechno dohromady, takže je potřeba nebát se toho a prudce zatočit. Oni sice říkali, že se ta loď nepřevrátí, ale když s tím jedeš poprvé, tak nevíš, kde je ta hranice.
Na okruhu si najdeš ideální stopu, která je nejrychlejší, a ona je v podstatě celý závod ta nejrychlejší. U motorových člunů nic takového není a každé kolo je jiná stopa ta nejlepší, neboť čluny jedoucí před tebou a vítr dělají vlny. Nyní při testu jsi jezdil samostatně, ale co myslíš, byl by to v závodě pro tebe velký problém, hledat si ve vodní tříšti tu správnou cestu? Chtěl by si zkusit závod?
Asi ano, asi si to dokážu představit, ale opravdu je to o tom tréninku, aby člověk byl pevný v kramflecích, a tak se po té první jízdě ještě necítím. Takže primárně bych potřeboval více testovat, a až bych měl natrénováno, tak bych se rozhodl, jestli do toho jít nebo ne. Já myslím, že bych rozhodl, že ano, ale je to o tom tréninku a nepřipravený jí do závodu je pro mě nesmysl, nebo pro kohokoliv, nejen pro mě, protože to může člověk velice rychle přijít k úrazu a to si myslím, že nikdo nechce.
V Le Mans jsi jel 9x, máš tam někde v hlavě plán nebo touhu na desátý start?
Plán není, ale touha je. A jestli se to někdy povede, to nevím, byl bych rád, ale zatím to není na mém listu jako věc, bez které bych nemohl usnout. Těch věcí, které tam mám, je hodně a momentálně chci, aby se náš SIM Racingový tým posouval dopředu a můj cíl je, abychom se dostávali blíž a blíž ke světové špičce.
Vím, že neexistuje nic univerzálního, ale přesto, máš nějakou radu pro začínající závodníky ať už automobilové nebo motocyklové?
Nebát se a jít do všeho naplno. A samozřejmě je to všechno o tréninku.
JM
Foto: Archív Tomáše Engeho, foto týmu David Loukotka