Do startovních listin závodů, nejen v tuzemsku, se vrací jméno Vitver. Ve stopách svého otce Vladimíra, známého a úspěšného vrchaře, který se před pár lety „odmlčel“, začíná kráčet jeho jedenáctiletý syn Matyas.
První krůčky ve světě rychlých kol našlapuje vzhledem ke svému věku v motokárách. A hlavně – už umí i vyhrávat.
Více již přímo s Matyasem Vladimírem Vitverem, kterému v týmu říkají Maty.
K závodění tě přivedl táta, s kterým jsi asi ještě i v kočárku jezdíval na závody do vrchu?
Ano, od malička, jak mi to i vypráví, jezdím s taťkou po závodech do vrchu, ale i po okruzích sprint a vytrvalost, společně jsme koukali na videa a já snil, že jednou budu závodit, jako on, a budu zažívat to, o čem jsme spolu na závodech mluvili, a budu mít stejnou kombinézu a přilbu, jako táta.
A od kdy tedy sám závodíš a s čím?
Nejdříve mě taťka dal na hokej s tím, že se musím naučit periferní vidění, reflex, mít fyzičku a že se na ledě naučím i dýchat a podobně. Ale na motokárách jsem začal jezdit v osmi letech. Tátovi mechanici a kluci z dílny mi postavili takovou káru do Dřevíče a jezdil jsem tam dvakrát týdně na trénink.
A pak jsem začal jezdit na tratích českého mistráku a venku, chtěl jsem zrovna do šedesátek, ale táta byl proti, s tím, že se musím naučit ne jen znát vlajky, ale umět na ně i reagovat a vyhnout se kolizím a tak … Docela mě s tím štval…. K tomu jsem začal již testovat 60ku, takže jsem vždy o víkendu jezdil na dvou kárách…
Tak tedy rok ve školní 50, druhý rok jsem se učil s technikou EASY-60 a třetí rok opět s EASY-60 a testoval jsem již káru pro další sezony Mini-60.
O motokárách se toho u nás v Česku až tak moc zřejmě nepíše a neví…Takže přibliž nám, co se vlastně v této disciplíně jezdí a jak jsou rozděleny.
Je to takové kapové – pohárové závodění na podvozcích Birel Art a s motory BMB – a jmenuje se to EASY. V České republice závodíme ve dvou základních šampionátech. První je český mezinárodní mistrák Czech Kart Open Cup a pak mezinárodní Moravský pohár. V Itálii se jede italský mistrák Easy a k tomu ještě něco jako pohár DAI Trophy. Pak jsou během sezony vypsané volné závody, jako je třeba Evolution Doble Trophy, Winter Cup a tak.
Jel jsem letos jel tři závody v italském mistrovství v Itálii, protože táta říká, že v ČR se jezdit nenaučím a že to je dobrá příprava na český mistrák. Táta se Sebíkem naplánovali, že pojedeme český mistrák a Dai Trophy, ale nakonec jsme to kvůli škole a kvůli tomu, že se v kalendáři prolínaly datumy závodů, rozhodli pro český mistrák a moravský pohár a závody venku jen, pokud jsem měl zmáklou školu. Jak říká táta, tak jsem vyhrál, co jsem ve své první ostré sezoně vyhrát mohl a to i potom, co jsem slyšel, jak jeden pán řekl Sebikovi, že mě vyhrát mistrák nenechá, že tam jsou služebně starší… To jsem nechápal, myslel jsem, že vyhraje ten, kdo je první v cílí a že jsem makal, aby to tak bylo.
Taťku to strašně naštvalo a po celý víkend se radši hlídala kára, nikomu nevěřil a do konce sezony byl hodně agresivní.
Táta mi na to říkal, že se na ty blbý hloupý mám píp píp …….. Že pokud se podívají na výsledky z předchozích let ostatních, že my máme správnou rychlost a že ty ubrečený jedou jen pomalu. Každý závod nám rozebírali káru, motory, nebo nám těsně před jízdou vyměnili palivo a to tak, že již nešlo ani zkontrolovat nastavení motoru k benzínu. Táta říkal, podívej, ti chytřejší již neremcaj, ale kopírují tvoji práci tělem, a ostatní věci, co jsme tě na zimní přípravě naučili.. Ale je to fyzicky náročné a tak to málokdo vydržel dělat po celý závodní víkend.
Moje kára EASY 60 technickou vždy prošla. Taťka a Sebik mi ji vždycky suprově přichystali, jsou boží. A jak kluci v SVC-čku říkají, historie se neptá na hloupé kecy, ale na konečné výsledky.
- P1- v Mezinárodním mistrovství České republiky a kapu jsem vyhrál v sezoně nejvíce kvalifikací
- P1- V Mezinárodním mistrovství moravského poháru jsem byl první.
- P2- Světové Finale Easy v Italii, kde bylo cca 50 závodníků z celého světa
- P1- Třinec a Evolution Doble Trophy – dvojzávody
- P26- italský mistrák, kde jsem jel jen 3 závody ze 7, ale tento šampionát nebyl co do umístnění pro nás důležitý, ale sloužil jen jako trénink.
No a na závěr sezóny jsi zkusil silnější motokáru... Co konkrétně a jaký šampionát? A jak úspěšně?
Táta se mě snaží to dělat tak, že když jedu jednu třídu nebo kategorii, že mě u toho již posadí do silnější káry, abych si nachytal jiné rychlosti a brzdné body. A tak jsem vždy před závody EASY trénoval i Mini-60. Táta nechce, abych šel do stovek, říká, že to je nákladná třída, ale o ničem do budoucna. Koupil mi na rok 2022 také Miníka od Birelu. Plán byl testovat a naučit se s ním v sezoně 2022 a sezónu 2023 jet s touto károu MINI-60.
Bohužel nás v tom nechali vykoupat, přislíbená technická pomoc nepřišla a já se na trati jen trápil a ztratili jsme šest měsíců přípravy na novou techniku. To byl jeden z důvodů, proč jsem na prvním závodě s MINI mezi Italy dostal „nařezáno“.
Hledalo se řešení. Mini byla jasná volba, táta nejdříve hledal řešení v Čechách, snažil se to skloubit - škola, abych byl s kluky, co znám, a se závody v zahraničí a aby nebyla jazyková bariera. V září za mnou přišel s dotazem, zda chci a dám to závodit, jako hlavní program v Italii WSK a případně jiné série. Že tomu již v Čechách nerozumí, než by to řešil dál, že radši prodá ledvinu, pokud by na to neměl, a půjdu jako tovariš do světa…..
Že ty splašený trubky nikdy nejezdil a toto je již jiná liga, a co mohl, to mi předal a že pokud chci naučit závodit a dát to i psychicky, je jediná volba přejít do Itálie. Že to sice bude obnášet hromadu komplikací od školy i volného času pro všechny, ale že se mám rozhodnout a dát mu večer vědět. A já se rozhodl, že ano.
Naznačuje to tedy přestup již pro nadcházející sezónu 2023??
Ano, je to tak – přestup do italského týmu, jméno zatím do 18.12. nemohu sdělit. Testoval jsem s nimi již dvakrát a moc se mi to a týmu líbilo. Táta si dělá srandu, že jediný, co tam vidí, že dělají špatně je, že mají bílo modré týmové barvy, ale že to nějak skousne.
Jinak se nic nemění. Do týmu přejdu i se svým ne jen mechanikem Sebastianem Siwulou, maminkou manažerkou na vše i na stravu…. Včetně školy. A s taťkou, který na vše dohlíží a pořád vymýšlí, co a jak, jak se mohu zlepšit a jak mi připravit techniku, aby vše fungovalo, a taky, jak říká, aby nás také nikdo neojebal…….
Pojedeme již s velkými kluky, co mají zkušenosti v evropské sérii WSK, kde pro nás bude úspěch probojovat se do nedělních závodních jízd. A pokud se to nebude křížit, tak pojedu také mezinárodní seriál Autoklubu – český mistrák, tady pořád hledáme zázemí, ale táta říká, že když nic nenajde, opráší svoji doprovodnou techniku z vrchů SVC GROUP a založí v kárách nový tým.
A po motokárách vrchy nebo okruhy ?
A co dál, až povyrosteš? Lákají tě třeba také vrchy, či okruhy, které roky jezdil táta??
Ano, lákají, chtěl bych na okruhy. Táta říká, že když to se mnou půjde takhle dál, že mi postaví nějakého Lotuse na okruhy - již v příštím roce.
A vrchy ?? Nevím, táta říká, že to závodění se sériovými závoďáky je o ničem, že to je nuda, jak na závodění, tak na koukání a kvalitní prototypy, či skupina E2-SH je zase moc nebezpečná… Ale to je ještě daleko. Ptal jsem se táty, zda mi půjčí svoji kombinézu, co má doma na schodišti na hřebíku, a Audinu ( pozn.: TT DTM)… .
Každý ráno jdu kolem, a jak tam visí na rezavém hřebíku, myslím si na tátovy Lotuse, Yarise a Audinku… On se směje a říká, Maty, nemám s tím problém, ale vše má svůj čas, nesmíme to uspěchat, ale musíme to stihnout, než budou všude jen ty elektrický kaše. Pořád slyším, že kopce jsou výzva, že to nedá 99 okruhářů, že jim na to něco chybí….. A že to s rychlým autem nemůže jet každý….., Proto to musím vyzkoušet a uvidíme, ale myslím si do budoucna na okruhy i kopce a možná i formule.
Co vysněné závodní auto?
Jednoznačně tátova Audi DTM, Formule 2, ale i auto na styl Kena Blocka.
Do jaké chodíš třídy a jak zvládáš skloubit ježdění po závodech se školou?
Teď jsem šel do 5. třídy a je to složité. Maminka a vlastně všichni v týmu říkají, že jak začnu flákat školu, že okamžitě končím. Učím se hodně vzdáleně, je to tak, že třeba ráno v 6-7 vstanu, musím se rozcvičit, nasnídat se, vyčistit zuby a kolem 8-9 jdu do oběda jezdit, po obědě je většinou cca dvouhodinová pauza, a tak se musím najíst a udělat nějaké úkoly.
Pak jdu zase jezdit tak do 17-18 hodin. Přijdu do obytky, vykoupu se, navečeřím a zas učení.
Pokud to nestíhám nebo si jdu pohrát s kamarády, tak přijedeme ze závodů a musím to dotahovat po odpolednech a při doučování. Také již rok chodím na takovou mluvící italštinu, táta říká, že nemám být hloupý a že mám vědět, co si kdo kde povídá. Mám taky dobrou paní učitelku a pana ředitele, kteří mne podporují a posílají mi úkoly a rozumně dávají testy, abych se stíhal doučit.
Nyní tě čeká zimní pauza nebo naopak výlety na jih Evropy a nějaké testování, či závodění ??
30.10. jsem jel poslední závod a v listopadu a prosinci mě čeká několik slavnostních vyhlášení, a tak mám chvilku volno. Mám tedy čas dodělat věci a srovnávací testy ve škole a k tomu jsem začal takovou domácí přípravu, co mi táta vždy na zimu nachystal, a on si potřebuje nechat opravit zuby, co jsem mu nechtěně vyrazil.
18.12.2022 jedu již na testování pro sezonu 2023 do italského Lonáta. V lednu budeme začínat asi Winter Cup, abych se rozjezdil, a v půlce února je již první závod série WSK… Bude to náročné.
Bude se ti po něčem stýskat, něco chybět ?
Ano, bude, za ty dva roky mám na závodech dost kamarádů a s tím, že budu hodně v zahraničí, je málo uvidím. Také mi bude chybět tým Spirit a Petr Černý, kde jsem se naučil a i si užil zábavu, škoda, že se u nich nejede třída MINI, mám je hrozně rád.
Na druhé straně mám od malička kolem sebe SVC-čko a to je velký kamarád.
Díky za rozhovor a ať se daří.
Text: Pavel Jelínek
Foto týmu