Jablko někdy nepadá daleko od stromu. V případě Matyase Vladimíra Vitvera tomu vážně tak je.
Syn pětinásobného vítěze FIA Hillclimb Championship s vozem Audi TTR DTM nebo mistra MMČR v závodech na okruzích s vozy Lotus, které sám pro kategorii do 2000ccm zkonstruoval. Otec se také stal držitelem Zlatého volantu. Bude syn z motokárového světa pokračovat v otcových šlépějích? Na tuto otázku jsme hledali odpověď hned v úvodním závodním dni Panattoni Carboniacupu, který se konal 12.4.2026 na autodromu v Mostě.
Po motokárových začátcích začíná nová kapitola v životě Matyase Vitvera, který se na svou premiéru s vozy F4 Tatuus T421 gen II 1,4T nesmírně těšil, však mu pomáhá celá rodina. Postavit se na trať se třiceti soupeři bez zkušeností znamenalo sebrat velkou odvahu. Panattoni Carboniacup dává takovým jezdům výborné příležitosti vyzkoušet konkurenci mladíků i ostřílených pilotů a vozů různých kategorií.
Počasí nevlídné, ale nikoliv velmi chladné, ale spíše vlhké. Na Matyase čekalo seznámení během dvou volných tréninků, následná kvalifikace znamenala celkové fascinující druhé místo na roštu s časem 1,38.936min a vítězství nad soupeři ve skupině D5 pro fabrické monoposty F4. Za ním skončili jak monoposty F Renault 2,0, tak i F3.
Závod začínal na mokru za safetycarem, zatím co vedení převzal zkušený Škarda na Formel Renault 2,0, tak dravý Matyas mu lízal paty a souboj bavil přítomné diváky. Dokonce ho dokázal i předjet. V cíli se sice z celkového vítězství radoval Luboš Škarda, ale pro Matyase bylo druhé místo celkově a vítězství v prvním závodu mezi F4 monoposty, jako složení maturitní zkoušky.
A co na to řekl sám pilot po závodě?
Víkend byl kvůli respektu k autu stresující, ale přes to jsem si vážně užil to samé s mými rodiči a mechaniky. Auto bylo od šéfa (taťky) a mechaniků vážně dobře připravené a nebyly žádné vážné problémy s tím, že jsme to dělali všichni poprvé. Také by nešlo vyhrát bez dobrého jídla a podpory od mamky.
Sledujte můj příběh, zanechte o něm komentáře, lajky, prostě digitální stopu.
Těšíme se na Vás na dalších závodech.
Text a foto: Vláďa Rožánek a tým SVC Group