
V rámci akce Legendy u vás na Creditas Autodromu Brno se jezdci týmu Pfefier Motorsport potkali se svými partnery a fanoušky.
Partneři týmu Pfeifer Motorsport si zkusili jízdu na místě spolujezdce ve vozech Renault Clio Cup a Seat Leon TCR, měli možnost si projít zázemí Autodromu, včetně řídí věže a dispečinku a také pro ně byla připravena přednáška o téměř stoleté historii brněnského okruhu - Příběh Masarykova okruhu.
A my jsme využili příležitost a zeptali jsme se závodníků Jana Vrby a Jiřího Ošmery jak hodnotí uplynulou sezónu. Robert Kostřica, který s okruhovým závoděním teprve začíná, nám řekl něco svém závodění na motokárách a plánech do budoucna.

Jan Vrba
Honzo, jsme na konci sezóny 2026. Jaká byla? Co jsi všechno jel a jak by si to zhodnotil?
Pro mě to byla premiérová kompletní sezóna, absolvoval jsem pár závodů do vrchu, jako TOP bych řekl, že jsem absolvoval Ecce Homo ve Šternberku, potom jsem jel závody Carboniacupu v Mostě a v Brně a pak několik dalších testování. Co se týká hodnocení sezóny, tu hodnotím velmi dobře, protože i s autem, které je trošku slabší než má konkurence, máme Renault Clio 4 v cupové úpravě, v originálu, takže máme 220 koní, máme cupovou rychlostní skříň což je trošku nevýhoda na kopcích, tak jsem se pravidelně umisťoval na stupních vítězů. Na jaře to byla druhá místa , potom nějaká třetí místa a jediný podnik na kterém jsem se nedostal na bednu bylo Ecce homo ve Šternberku, kde jsem, řekl bych, zaplatil určitou nováčkovskou daň. Naštěstí se nic nestalo, nebyla tam žádná havárie, ale naučit se nějakých 48 zatáček v délce osmi kilometrů když člověk letí 180 km/h v lese na různých asfaltech s různou přilnavostí, někde je stín, někde slunce, tak to byl opravdu zážitek. Bylo to velmi náročné, ale jsem na to pyšný, že jsem to absolvoval a že se nic nestalo.
Letos si jezdil kopce i okruhy, kam tě ale táhne víc? Na kopce nebo na okruhy?
Upřímně, táhne mě to mnohem víc na okruhy, já jsem víc okruhový, baví mě závodit s ostatními, nejenom proti sobě, ale jak já říkám, když mě někdo předjede, tak pak ty soupeře lovím a mívám docela dost předjetí. Nevím kolik jich přesně bylo v tom Mostě, ale i na internetu v nějakém sestřihu jsem se objevoval docela často, protože těch předjížděcích manévrů tam bylo docela dost.
A jaké máš plány na příští sezónu?
Začnu tím, že poděkuju mým partnerům, bez kterých by to nešlo dělat, za jejich podporu. Jsem opravdu velice rád, že projekt “Strojírenský speciál” na okruhových závodech, který jsem vymyslel loni, letos pokračoval a věřím tomu, že získám díky těm výsledkům, které jezdím ještě trošku vyšší podporu tak abych se na ty okruhy dostal víc a mohl odjet aspoň celou sérii Carboniacup a do toho by zase zařadil nějaké speciální podniky typu Ecce homo, kde už bych, věřím tomu se zlepšil ještě o něco víc a vlastně zúročil ty zkušenosti, které jsem za rok nabral.
Zmínil jsi projekt Strojírenský speciál na okruzích. Tak nám ho přibliž.
Acetech jako takový je strojírenská firma a většina mých partnerů, jako třeba Mazak, Walter, Charvát, Schunk, Technology support, GibsCAM a další jsou z různých oblastí strojírenství. Mám partnery z hlediska dodavatelů strojů, softwarů, upínaní, olejů a je tam opravdu velký potenciál pro další partnery, kteří by se chtěly přidat, tak aby mě posunuli dál. Opravdu jim moc děkuji a věřím, že se ta podpora podaří na další rok vyjednat trošku vyšší a že těch závodů pojedu ještě víc.


Jiří Ošmera
Jaké závody jsi letos jel a jak sezónu hodnotíš?
My jsme se letos zaměřili na závody do vrchu a k tomu jsme udělali pár závodů na okruzích v Carboniacupu a ve své podstatě jsme celý rok ladili auto. To auto jsme ladili tak, že se nám ho bohužel podařilo odladit až v půlce sezóny, takže jsme jeli mezinárodní mistrovství Maverick Hill Climb Czech, kde se nám nakonec podařilo být nejrychlejší předokolka a absolutně v plechových autech jsme dojížděli na druhých, třetích místech, což si myslím, že je úspěch. Ta cesta, kterou jsme se vydali je správná a příští rok se zaměříme na kopce v Evropě i v Čechách a uvidíme co dál se nám podaří objet v rámci okruhových závodů a doufáme, že podaří přes zimu plány na další odladěni auta a bude ještě o něco rychlejší.
Vyzkoušeli jste Carbonii na okruzích, nechytly tě okruhy tak abyste na ně přešli úplně?
Tak okruhy mě chytly, je to fajn, ale já jsem vyznavačem toho závodění do vrchu, to je taková moje srdcovka po dvanácti letech, okruhy jsou fajn, ale prostě člověk tam úplně neodpovídá za ty jezdce co jedou kolem. No takže budeme muset být úplně nejrychlejší aby jsme jeli vpředu, ale primárně se chceme věnovat kopcům.
Nakonec bych chtěl ještě poděkovat partnerům, díky kterým můžeme pracovat na autě a závodit. Někteří s námi začínají a někteří už jsou dlouhodobý a za to jim patří moje velké poděkování. Samozřejmě děkuju taky rodině, stojí mě to spoustu času, ale mám od nich plnou podporu. Budeme auto ladit na příští sezónu abychom mohli partnery i diváky potěšit dobrými výsledky.


Robert Kostřica
Ahoj, já se jmenuji Robert Kostřica a od roku 2013 jsem se věnoval motokárám, pak v roce 2017 jsem založil vlastní motokárový tým a teď směřujeme na závody na okruzích s týmem Pfeifer Motorsport, kde bychom chtěli absolvovat Carbonia Cup s Reanaultem Clio.
Ty letopočty jsou zajímavé, ale kolik ti bylo let když jsi začínal?
To mě bylo asi šest let. Teď je mně 19.
Jaké byly ty začátky, jak jsi se k motorsportu dostal?
Začalo tak, že mě strejda vzal na motokáry a tam jsem si zkusil první závody. Tam mě to začalo bavit a chytlo mě to. Postupem času jsme chtěli jít i do nějakých profesionálnějších motokárových sérií, ale kvůli financím to nešlo. Asi tři roky zpátky jsem začal jezdit simulátory a teď bychom chtěli na okruhy.
Jaký je rozdíl mezi jízdou na motokáře nebo v okruhovém autě a simulátorem?
Myslím, že na většině tratí je to dost podobné, že se tam člověk naučí stopu, ví kde je když přijede na okruh, ale třeba tady Brno, kde jsme, je na simulátoru 12 let staré, takže to není až tak přesné. A když člověk přijede tady na okruh, tak ho překvapí jak je to široké, je to nezvyk, ale určitě se na simulátoru dá něco naučit. Co se týče motokáry a auta, tak tam je zásadní rozdíl.
Říkal jsi, že příští rok míříš s týmem Pfeifer Motorsport do Carboniacupu, ale co vzdálenější budoucnost?
Jednou bych rád jel třeba TCR na profesionálnější úrovni, to je takový dlouhodobější plán a proto teď začínáme v tom Cliu. Taky bych rád jednou jezdil kopce, závody do vrchu jsem sledoval už jako malej, závody do vrchu jsou taková moje srdcovka.
Nelákal tě spíš přestup z motokáry do formule než do plechového auta?
Myslím, že do formule se musí přestupovat dřív, že třeba už v patnácti letech musí ten jezdec testovat aby se dostal třeba do Formule 4 a navíc jsem si vědom, že tam máš cíl se dostat třeba do F3 nebo F2 a je to o úplně jiném rozpočtu. Kdežto v těch plechových autech je víc rozpočtově reálnějších variant.
Na simulátoru máš asi najetých spoustu tratí, ale kolik zkušeností máš na reálném okruhu?
Skutečný velký okruh jsem zkoušel zatím jen Brno.
Jak se ti Brno líbí?
Brno se mě líbí, popravdě na simulátoru to nebyla moje oblíbená trať, protože mě ty zatáčky připadaly stereotypní, ale v reálu je to mnohem lepší, ale pořád je to tak, že jsou tratě, které mám raději.
Které to jsou?
Na simulátoru mám nejvíc najeto a nejvíc se mě líbí asi Suzuka a Spa, z těch menších tratí třeba Slovakiaring
Jaroslav Mareček
Foto týmu


