Brněnský Masarykův okruh slaví dnes 85. výročí prvního závodu
Brno a Masarykův okruh jsou dva pojmy, které provází světový motorsport již od jeho počátků. V letech 1924-1929 se na území Brna jezdil závod do vrchu Brno-Soběšice a poté od roku 1930 převzal štafetu Masarykův okruh. Za dobu, kdy se na několika variantách trati vystřídaly desítky slavných jmen za volanty a řídítky, se okruh stal světovou legendou a zařadil se po bok takových velikánů, jako jsou Nürburgring, Le Mans, Spa-Francorchamps nebo Monaco.
1930–1937
Masarykův okruh 30. léta 20. století
Závody na starém Masarykově okruhu se jezdily od roku 1930 na trase Bosonohy-Nový Lískovec–Pisárky–Kohoutovice –Žebětín–Ostrovačice–Veselka–Bosonohy a jedno kolo měřilo 29,142 km. Okruh, který byl sestaven ze tří normálně používaných silnic, dokázali dělníci zbudovat za necelého půl roku. Výstavba stála téměř šest milionů korun československých a finanční záštitu nad stavbou převzala prezidentská kancelář. Už v roce 1929 souhlasil prezident Tomáš Garrigue Masaryk se žádostí, aby chystaný závodní okruh nesl jeho jméno. Při tvorbě okruhu se autoři inspirovali především německým Nürburgringem. A to přesto, že významnou iniciátorkou myšlenky brněnského okruhu Elišku Junkovou, legendární automobilovou jezdkyni, postihla právě na Nürburgringu osobní tragédie, když na ní smrtelně havaroval její manžel Čeněk Junek.
První závod na silničním okruhu u Brna se konal 28. 9. 1930 a zahájil tak slavnou éru automobilových závodů na Masarykově okruhu v letech 1930–1937, kterých se účastnila světová elita automobilových závodníků a patřily do série Grand Prix automobilů. Velkou cenu Československa jezdily vozy slabší třídy (do 1,5 litru) na 15 kol (437,130 km), silnější na 17 kol (495,414 km). V prvním závodu zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen na Bugatti za 4:54.13,6 hod. (průměr přes 101 km/hod.). Závodu přihlíželo více než 100 000 diváků a účastnili se jej přední světoví závodníci, m.j. Tazio Nuvolari, Rudolf Caracciola a další i domácí jezdci.
V 3. ročníku (4. 9. 1932) poprvé startovala také žena – Francouzka Anne-Cecile Rose Itierová. Závod, který se jel za deště, však nedojela pro poruchu motoru.
4. ročníku závodu (17. 9. 1933) se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků – 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii. Třetího vítězství v řadě za sebou dosáhl monacký závodník Louis Chiron časem 4:50:22,8 hodin.
První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28.9.1934 – v ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul v zatáčce u Ostrovačic slovenský jezdec Jozef Brázdil v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. V lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem se stala další tragická událost v roce 1937. Při havárii Němce Hermanna Langa přišli o život dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno. Automobilových závodů se v meziválečném období jelo na Masarykově okruhu celkem 7 ročníků. V roce 1936 se závod kvůli organizačním problémům nekonal, neuskutečnil se už ani 8. ročník, původně plánovaný na 25.9.1938.
1949–1963
V tomto období se jezdilo na okruhu zkráceném na délku 17,801 km a byl také změněn směr jízdy. Okruh měl 35 levých a 38 pravých zatáček, převýšení bylo 171 m.
25. 9. 1949 se vrátila na okruh Velká cena automobilů, kterou sledovalo tehdy rekordních 380 tisíc diváků. Vítězem tohoto závodu se stal britský závodník Peter Whitehead na voze Ferrari. V prvním kole závodu v jedné ze zatáček nebezpečně havaroval legendární italský jezdec Giuseppe Farina, který se následující rok stal prvním vítězem seriálu formule 1. Nehoda si vyžádala dvě oběti a 10 zranění z řad diváků. Tato zatáčka dodnes nese Farinovo jméno. Jednalo se o poslední závod této kategorie v Brně, neboť do nově vzniklého ročníku formule 1 již Masarykův okruh zařazen nebyl.
Při té Farinově nehodě se zranil další jezdec B. Bira, thajský princ – jel zde už i v roce 1937 – a byl převezen do brněnské nemocnice. Princ byl zhrozen zůstat v "rudé" nemocnici, obával se o život, poté co komunisti přece udělali královským rodinám. Přes odpor lékařů trval na propuštění a nechal se v noci vézt do Vídně. Na hranicích se ale zjistilo, že nemá u sebe cestovní pas, nechal ho schovaný v hotelu za obrazem. Takže cesta zpátky do Brna pro pas a znovu na rakouské hranice. Druhý den pak z Vídně vlakem do Curychu a tam mu švýcarští lékaři potvrdili, že zranění bylo v Brně perfektně ošetřeno.
V roce 1950 se na trati jela novinka v automobilovém sportu u nás – vytrvalostní dvanáctihodinový závod cestovních a sportovních automobilů. Od stejného roku se začínají na okruhu objevovat i motocyklové závody. Prvním vítězem závodu motorek dlouhého 267 km (15 kol) byl ve třídě 500 cm? Antonín Vitvar na Nortonu, který ovládl první tři ročníky. V roce 1954 se v závodě dvěstěpadesátek poprvé postavil na stupínek nejvyšší legendární František Šťastný. Ten v Brně zvítězil celkem osmkrát – dvakrát vyhrál 250 cm?, pětkrát 350 cm? a jednou 500 cm?. V roce 1956 dostává další úsek Masarykova okruhu konkrétní pojmenování, kde havaroval a svým zraněním na místě podlehl německý jezdec Hans Baltisberger. Místo se nachází se kousek pod Farinovou zatáčkou při jízdě směrem do Kohoutovic od staré dálnice. Tragické drama, které se zde odehrálo, motivovalo Bohumila Hrabala k napsání sugestivní povídky „Smrt pana Baltisbergera“. Mezi lety 1952 a 1964 se Velká cena z politických důvodů jezdila pod názvem Závod družby národů.
Na tradici automobilových závodu navázaly v roce 1962 monoposty Formule Junior, za jejichž volanty seděli piloti, kteří o několik roků později patřili mezi přední světové závodníky – např. Rakušan Jochen Rindt, Francouz Jean-Louis Schlesser a další.
1964–1986
V roce 1964 byl Masarykův okruh zkrácen vypuštěním úseku přes Žebětín a již třetí podoba trati tak měřila 13,941 km. Okruh dostal nový, hrubozrnný asfaltový povrch, bílé pruhy po stranách silnice. Byly odstraněny nebezpečné předměty v jeho okolí a vybudovány byly také podchody pod silnicí pro diváky.
V roce 1965 se název Masarykův okruh poprvé zapsal do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů. O rok později dosahuje britský jezdec Mike Hailwood vítězství ve třech třídách – 250, 350, 500 cm? – na motocyklech Honda. Od roku 1970 se k sólo jezdcům přidali sajdkáristé. V roce 1975 prodělává okruh další radikální přestavbu. Byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky, Nový Lískovec. Délka se snížila na 10,925 km. Za výjezdem z lesa se na vrcholu ulice Žebětínská trať točila doprava na nový úsek. Následovala dlouhá, táhlá levá zatáčka na sídlišti Kohoutovice a navazovala na prudký sjezd kolem Myslivny do prostoru startu a cíle v Bosonohách. Tyto závody se jezdily v Brně až do roku 1982, kdy přes zkrácení tratě nebyli brněnští organizátoři už dále schopni držet krok se stále přísnějšími bezpečnostními požadavky FIM. Brno zůstalo již posledním přírodním okruhem v seriálu MS a přišlo o homologaci pro tyto závody. Další rok se brněnský závod jel už jen jako mistrovství Evropy. Poslední závod na starém okruhu se jel v roce 1986.
Od 1987 – nový Masarykův okruh
Novou kapitolu v historii brněnského Masarykova okruhu začal psát rok 1987, kdy v červnu zahájil svůj provoz speciální automotodrom o délce 5,394 km, vybudovaný v členitém terénu původních lesů poblíž osady Kývalka, vzdálené od boxů starého okruhu sotva deset kilometrů. Projekční vývoj Masarykova okruhu je pevně spjat se jménem inženýra Jaroslava Suchého.
V sobotu 18. července 1987 se uskutečnil první závod, kterým byl motocyklový přebor Moravy. Na tuto akci navázalo společné mistrovství republiky motocyklů a automobilů. Na Masarykův okruh se také vrátily závody mistrovství světa silničních motocyklů, které zde od roku 1987 vynechaly pouze jeden ročník (1992).
Zdroj: Wikipedia
Foto: archív