Dalším z řady mladých závodníků, které vám v naší sérii rozhovorů představujeme je osmnáctiletý brněnský jezdec David Kubáň. David je mimo jiné vicemistr ADAC Junior Cupu by KTM a v roce 2020 jel na divokou kartu jeden závod mistrovství světa World SSP300.
Ahoj Davide, můžeš se představit?
Ahoj, takže já jsem David Kubáň, je mi18 let, motorkám se věnuji od mých deseti let, začal jsem v roce 2013 v půlce sezóny, kdy jsme s taťkou jen tak pro zábavu jezdili na jeho minibiku. Na minibikové dráze Masarykova okruhu jsme se setkali s Kubou Cafourkem, tehdejším správce minibikové dráhy, který nám doporučil, ať koupíme motorku od Petra Svobody, který ji v té době prodával. My jsme se domluvili a koupili od něho motorku, kombinézu, helmu, prostě všechno a týden dva na to jsme jeli v Brně závod Brněnské minibikové ligy, kde jsem v kategorii Junior B vyhrál hned svůj první závod a porazil jsem Olivera Königa. Tam jsme se dali do řeči s Jonášem Kocourkem a jeho taťkou a ten nám poradil, že máme jít i do mistrovství ČR. Tak jsme vyřídili licenci a přihlásili se tam a za nějakou dobu se jela Sosnová, kde jsem skončil ve svém prvním závodě v republice, myslím, někde čtvrtý. Jak sezóna pokračovala, tak jsem vybojoval první místo v Chebu, třetí v Písku a ve Vysokém Mýtě.
Takže to byla tvoje první sezóna, která dopadla velmi úspěšně. A jak to pokračovalo dál?
Rok na to, v roce 2014, jsem jel v MČR kategorie Junior B a Junior Open 40. Ale protože v Junior Open nebylo dost jezdců, tak jsem na čtyřicítkové motorce jel v rámci kategorie Senior Open 50. V obou kategoriích jsem vybojoval mistrovský titul a vyhrál jsem i seriál Minimotocup. Zúčastnil jsem se i mistrovství Evropy v Chebu, kde jsem dvě závodní jízdy vyhrál a v jedné jsem bohužel nedojel kvůli technickému problému, ale už si nepamatuju, co to bylo, jestli praskl řetěz, je to možný.
To byla vlastně tvoje druhá a zároveň poslední sezóna na minibiku, protože v roce 2015 jsi už jel na větší motorce.
Ano, další sezónu jsme přestoupili na Hondu NSF 100, na které jsme jeli německý šampionát ADAC a české mistrovství MiniGP. V Německu i v Česku jsem se stal ve svých kategoriích vicemistrem. Jeli jsme taky mistrovství Evropy v Chebu, v Pompose a Assenu a tam jsem skončil celkově někde čtvrtý, pátý…
Následovala další sezóna a znovu jiná motorka.
Ta stovka už na mě byla malá, protože mně bylo třináct let a kluci kolem měli deset let a o deset kilo míň, takže to byl problém, jinak bych na té motorce jezdil dýl, protože ta byla fakt super. Takže jsme se museli posunout dál a od Jirky Mrkývky jsme koupili na přelomu roků 2015 a 2016 KTM 390 a jeli s ní sezónu v německém ADAC Junior Cupu. Všechno pro nás bylo nové, velká motorka, nové prostředí, velké tratě. Ale docela mě to sedlo, na první sezónu jsem dopadl celkem dobře, celkově jsem tam byl, myslím, sedmej, což se dalo považovat za slušný výsledek. Ale jako očekávání byla teda větší. Jedna bedna tam byla z RedBull ringu za druhé místo.
Další sezónu jsme pokračovali v Německu s cílem být do TOP3, bohužel se to nevydařilo. Měli jsme celou sezónu technické problémy a skončil jsem někde čtvrtý nebo pátý celkově. Byli jsme i na mistrovství světa v Jerezu s KTM, kde se to bohužel neslo ve znamení technických problémů tak jako celou sezónu. V prvním závodě jsem jel ve skupině deseti jezdců a pohyboval jsem se kolem osmého místa, ale v půlce závodu odešla svíčka a dojel jsem třináctý, druhý závod jsem dojel desátý a celkově to vyšlo na jedenácté místo, což byl na tu nevydařenou sezónu úspěch.
Takže jsem chtěl pokračovat i další sezónu, abych si splnil ten svůj cíl. Další rok začal celkem dobře, celou sezónu jsem vedl až do posledního závodu v Assenu. Tam jsem první závod vyhrál a zvýšil svůj náskok na devět bodů. Druhý závod se bohužel nevyvedl. Celkově jsem skončil druhý o dva body za Artemem Maraevem, který jel v roce 2020 RedBull Rookies Cupu.
Podle pravidel ADAC jsi jako vicemistr nemohl dál v KTM Junior Cupu pokračovat. Kam jste zamířili dál?
V roce 2019 jsme přestoupili do německého IDM, kde jsme jeli dál na KTM, protože jsme od továrny a ADAC dostali podporu a dostali KIT na zrychlení motorky. Koupili jsme novou KTM, nechali ji předělat na kitovou a jeli jsme první rok IDM. To byla asi jedna z mých nejoblíbenějších sezón, co jsem zažil. Ze začátku to bylo náročný, zvyknout si na tu rychlou motorku a rychlé kluky. Ale celkem jsem tam rychle zapadl do toho popředí a párkát tam ta bedna byla. Na Schleizu to bylo první a druhé místo. To byl takový největší můj úspěch, nejvíc emotivní. V dalším průběhu sezóny už to nebylo ono. V Mostě jsme spadl z druhého místa a právě od toho Mostu se to táhlo spíš níž než výš. Jednu dobu jsem byl celkově třetí, čtvrtý, ale nakonec z toho bylo páté místo. V posledním závodě jsme měli problém s převodovkou, v první jízdě jsem vůbec neodstartoval a ve druhé jsem dojel do desítky. Konec té sezóny byl bohužel smutný, ale jinak ta sezóna byla moc pěkná a nevyšlo to jen o pár bodů.
No a přišel rok 2020, který byl složitý ve všech ohledech.
Doufali jsme, že ta další sezóna bude lepší, ale díky nové elektronice, kterou koupili téměř všechny týmy kromě nás, se všichni strašně zrychlili. I já jsem se všude zrychlil, na některých okruzích až třeba o vteřinu a půl, ale kluci s novou elektronikou se zrychlili mnohem víc. Rok předtím jsem jel třeba o dvě vteřiny pomaleji a jel na bednu a teď jsem nebyl schopen konkurovat klukům, které jsem rok předtím pojížděl. Ta sezóna se mně moc nelíbila, protože už jsem se na té motorce necítil tak moc dobře jak rok předtím. Ani jsme tu sezónu neodjeli celou, protože jsme nakonec jeli na divokou kartu závod mistrovství světa World SSP300.
K tomu se samozřejmě ještě dostaneme, ale jak teda dopadla sezóna IDM, kolik závodů jsi odjel?
Odjel jsem tři závody, Assen, Lausitzring a Sachsenring. Dva závody jsem vynechal.
No a teď se teda dostáváme k tomu již zmiňovanému závodu WorldSSP 300. Kde to bylo a jak to vlastně vzniklo?
Míla Hřava, jezdec Czech Talent týmu, se zranil, šéf týmu Jakub Smrž potřeboval náhradníka a oslovil nás, jestli nemáme zájem jet v Barceloně závod mistrovství světa. S taťkou jsme si řekli, že do toho určitě jdeme a že na zbytek sezóny IDM se tak nějak vybodneme. Stejně tam o titul nešlo, byl jsem v pořadí vzadu, a tak jsme využili nabídku na MS. Těšil jsem se na to hodně a jsem za tu příležitost strašně šťastný. Byl jsem zvědavý na novou motorku, na Kawasaki jsem nikdy nejel, a taky na novou trať v Barceloně. Celkově to bylo úplně něco jinýho, bylo to tam víc kultivovaný, bylo to tam líp udělaný a hlavně se mně líbilo to zázemí tam mezi těma rychlýma klukama. Konkurence tam byla hrozně velká.
Sedl jsi na novou motorku na nové trati, jak to vypadalo?
Trať mně tehdy sedla. S motorkou jsem se první trénink sžíval a druhý trénink už mně seděla. Akorát jsme tam vychytali docela blbý počasí. Závody byly na suchu, ale na tréninky pršelo. Sucho bylo jen jeden trénink a to ne celý, takže jsem moc nenatrénoval. Ale na vodě mně to sedělo, v jednom tréninku jsem byl ve své skupině třetí. V jednom rychlém kole jsem na vodě spadl, chytil jsem highsider, ale naštěstí se nic nestalo ani mně, ani motorce. Ale protože jsem v tréninku na suchu nic nezajel a bere se tam nejlepší čas a ne průměr, tak jsem musel do Last chance race, ze kterého postupuje prvních šest do hlavního závodu. Startoval jsem z patnáctého místa a start se mně moc nepovedl, propadl jsem se ještě o tři místa. V závodě jsem nakonec dojel desátý a o čtyři místa mně postup nevyšel. Ale nějak moc smutný jsem z toho nebyl, protože jsem si to fakt hodně užil, celkově mě to tam fakt bavilo, určitě to za to stálo a jsem za tu příležitost moc vděčný.
I když si se ti nepodařilo postoupit do hlavního závodu a jel si jen Last chance race, tak to určitě byla obrovská zkušenost.
Určitě jo, určitě to bylo obrovská zkušenost. A myslím, že na té vodě jsem se i ukázal, že by to šlo. Bylo to celkově dobrý.
A potom přišla i nabídka na poslední dva závody ve Francii a Portugalsku. Proč to nevyšlo?
Francii jsem nejel, protože jsem zameškal dost školy kvůli té Barceloně a potřeboval jsem to dohnat. On to nebyl jen ten závod, ale i karanténa a tak, takže jsem toho zameškal fakt hodně. Portugalsko jsme jet chtěli, ale bohužel jsem se nakazil covidem.
Ty dva závody odjel další Brňák Lukáš Simon, ale myslím, že je nutné zmínit, že Lukáš jel i díky vaší pomoci. Když jsem dělal s Lukášem rozhovor po francouzském závodě, tak říkal, že jel i díky tomu, že jsi mu půjčil helmu s FIM homologací. Lukáš tehdy dostal tu nabídku na poslední chvíli, nebyl čas vybavení shánět a bez vaší pomoci by nejel. Tady se ukázalo, že mezi českými jezdci nemusí být jen rivalita, ale i přátelství a ochota pomoct.
Jo, tak to bylo samozřejmé a nebyl to vůbec problém. Myslím, že mezi spoustou kluků jde spíš o kamarádství než o nějakou velkou rivalitu, a pomoc kamarádovi není vůbec žádný problém. Já jsem rád, když můžu někomu pomoct, když se s klukama potkáváme, trénujeme, poradíme si, tak je to mnohem lepší, než trénovat sám.
Co máte v plánu na rok 2021?
Na tuhle sezónu hlavně doufáme, že najdeme nějakého sponzora, to je hlavní věc, abychom mohli uskutečnit naše plány, což je vlastně pokračování ve WorldSSP300 v Czech Talent týmu u Kuby Smrže. A druhá šance jsou šestistovky v IDM nebo Alpe Adria. Ale v tomto případě bych se přikláněl spíš k IDM, tam by se mně to líbilo víc, už to tam znám a přijde mně to takové víc profesionální. A celkově se mně to IDM líbí. Ale musíme to finančně pořešit hlavně s taťkou, protože to není levná záležitost.
KTM je prodáná?
Ano, KTM je prodaná a teď mám jen tréninkového motarda, na kterém by se případně taky daly jet závody motardů.
Ale priorita je teda probíhající jednání s Kubou Smržem o WorldSSP300?
Určitě, chtěl bych to, to je asi to hlavní, co bych teď chtěl, protože vloni se mně to moc líbilo. Pokud bychom se domluvili, tak bych rád pokračoval.
Jak u tebe probíhá zimní příprava?
Posiluju a cvičím doma. A 8. února jedeme s klukama na týden do Španělska trénovat. Já beru motarda a budu jezdit spíš na těch menších tratích a kluci na silničních motorkách budou na velké trati ve Valencii. Předloni jsme tam byli na Silvestra a bylo to super.
Takže jede velká česká výprava?
Jo, velká česká výprava. Teď nevím přesně, kdo všechno potvrdil účast, ale malý to určitě nebude :-)
Co děláš když nezávodíš?
Do školy chodím na Moravské gymnázium v Brně. Sice jsem se o pár míst nedostal na sportovní gymnázium, ale tam, kde jsem teď, je to dobrý. Učení máme hodně, ale příští rok maturuju, tak snad budu dobře připravený. A hlavně mně ve škole hodně vycházejí vstříc se závoděním. Individuál nemám, protože těch závodů zatím není tolik, ale nemám problém se uvolnit na závody.
Jinak trávím hodně času se svojí přítelkyní, se kterou jsme spolu už tři roky. Rád cvičím, nebo si zahraju na playstationu, pokecám s klukama a tak.
Když je řeč o playstationu, trénoval jsi na něm před odjezdem do Barcelony, nebo jak se učíš nové tratě?
To už mám dávno projetý :-) To už mám z MotoGP 2015, myslím.
Která trať se ti libí nejvíc?
Nejvíc oblíbený mám RedBull ring, ta trať mně asi nejvíc sedla za tu dobu, co závodím. A taky Sachsenring, protože jsou tam hlavně levé zatáčky, a ty mě jdou líp. RedBull ring je sice víc doprava, ale podařilo se mě tam vyhrát v ADAC Junior Cupu.
A nejmíň oblíbená trať?
Nejmíň mám asi rád Oschersleben. Tam mně to už od začátku nesedlo. Nejlíp jsem tam dojel čtvrtý a mám tam spoustu i nehezkých pádů. Je to taková moje smolná trať, kterou nemám moc rád.
Říká se, že kdo nepadá nezrychlí.
To je pravda, to se říká, ale nemusí člověk padat. Třeba v posledním roce v ADAC jsem nespadl snad ani jednou. Což je docela zajímavé na to, že jsem jel na hraně a byl vicemistr.
A jak se ti líbí domácí okruh v Brně?
Na Brno mám dobrý vzpomínky, sice tam moc úspěchů nemám, vlastně jsem tam jel dvakrát ADAC Junior Cup a ani jednou jsem neskončil na bedně, i když jsem měl dvakrát pole position. První závod jsem jel na druhém místě a dostal highsider, málem jsem spadl a nakonec dojel o pár tisícin čtvrtý. Další rok jsem taky startoval z pole position a zajel jsem traťový rekord. V posledním kole jsem jel čtvrtý a chystal se na boj o třetí místo, ale bohužel v kopci do posledního esíčka mávali žlutou vlajkou a předjet už jsem nemohl. Ale na Brno mám dobré vzpomínky a taky je to moje oblíbená trať.
Když si odmyslíš finance, co bys chtěl jet?
Můj velký sen byly moto trojky, což už nepůjde díky mé výšce a váze. Největší sen byl asi MotoGP. Chtěl jsem se dostat i do RedBull Rookies Cupu, což se bohužel nepovedlo. Ale i taková Moto2 by nebyla vůbec špatná, to bych určitě taky chtěl.
Jaké závody sleduješ?
Pravidelně sleduju MotoGP. Superbiky se mně taky líbí, ale nebaví mě zas až tak moc je sledovat. Ty třístovky jsou zajímavý, je tam spousta soubojů, tak to mě baví. Nejvíc ale sleduju Moto3 a MotoGP.
Komu fandíš?
Můj nejoblíbenější jezdec je asi Marc Marquez, to je bezpochyby jeden z nejlepších jezdců. Mám taky rád Fabia Quartarara, tomu fandím už od moto trojek. A ještě Maverick Viňales, toho mám taky rád.
V rozhovoru jsi několikrát zmínil taťku. On je určitě ten, který tě podporuje nejvíc.
Jo, taťka mě podporuje od malička a on byl vlastně ten, který to všechno zařídil a do tohoto sportu mě dostal. Taťkovi musím moc poděkovat, podporuje mě a věří mi nejen ve sportu.
Co mamka? Nebojí se o tebe?
Mamka s námi moc na závody nejezdí, protože má špatné vzpomínky hned z mého prvního závodu mistrovství republiky, kde jsem spadl a chvíli zůstal ležet na trati s vyraženým dechem. Bojí se, a když jedeme na závody, tak je nervózní.
Ale určitě tě podporuje a je na tebe pyšná.
Jasně, podporuje mě, třeba když se jede v Brně, tak je tady s námi. Jen na ty závody do Německa s námi nejezdí a fandí doma.
Kdo další tě podporuje? Nějací sponzoři?
Sponzora jsme měli jen jednu sezónu, byla to výživová firma It´s my life a ta nám v té sezóně zaplatila startovné. Ale jinak sponzoři moc nejsou. Občas pomůžou známí a kamarádi, ale největší a hlavní sponzor je taťka.
Davide, děkujeme za rozhovor a přejeme ti, ať se podaří sehnat peníze, dohodnout se s Czech Talent týmem a ať můžeš prohánět soupeře ve World SSP300.
Děkuji moc a mějte se všichni dobře a hlavně buďte zdraví.
Jaroslav Mareček
Foto: motorsportfoto.eu a archív Davida Kubáně