Průběh a výsledky dopolední kvalifikace Grand Prix Monaco Historique 2021
Za přítomnosti velkého fandy motorsportu knížete Alberta se dopoledne jely kvalifikace Sérií B, A, D a E zítřejší Grand Prix Monaco Historique. Motorsport, jak má být...
Jako první směli v 8:30h na trať o sobotní kvalifikační sessions piloti „Série B o Trofej Juana Manuela Fangia“. ACM do této třídy zařadil vozy F1 a F1 postavené před rokem 1961.
O nejlepší čas pouze osm vozů silného pole si to rozdaly především Lotus v „british racing green“ a typicky rudé Maserati. O pole position se přetahovaly až do posledních sekund 25minutové kvalifikace. Nakonec se prosadil španělský uzenářský podnikaltel Guillermo Fierro na absolutním klasikovi tohoto období Maserati 250F (Fangio s ním získal titul roku 1957). Brit Max Smith Hilliard na Lotusu 16 – posledním monopostu, do kterého Colin Chapman zabudoval motor před jezdce a kterému se ne neprávem přezdávalo „mini Vanwall“ skončil druhý. Hilliard nastoupil v každém ohledu perfektně připraven, nechyběla ani přilba v lakování Grahama Hilla – ten zde na takovém voze závodil roku 1959. Třetí se kvalifikoval další Maserati 250F v rukou Rakušana Martina Halusy a čtvrtý čas si připsal Němec Alex Birkenstock, jedoucí v pravděpodobně nejdražším voze víkendu, potomek známé obuvnické dynastie zaplatil za Ferrari 246 Dino (roku 1958 se stal mistrem světa na takovém voze Mike Hawthorn) 1,7 milionů dolarů!
1. Guillermo Fiero, Maserati 250F 1:56,127min
2. Max Smith Hilliard, Lotus 16, +1,424s
3. Martin Halusa, Maserati 250F +10,297s
4. Alex Birkenstock, Ferrari 246 Dino +11,039s
5. Klaus Lehr, Talbot Lago, T26C +15,850s
6. Jean Bally, Gordini T11/15 +21,598
Nejstarší automobily předvádí Monaco Historique ve své Sérii A. O Trofej Louise Chirona zde zápolí předválečné vozy Grand Prix a letos jich do knížectví přijelo 12 – bohužel chyběly rychlé monoposty ERA Britů Dowlinga a Ganse, kteří této třídě vládli roku 2018. Bez mála 100 let staré skvosty předvádí jedinečnou podívanou – kdo viděl tyto stroje na uzoučkých pneumatikách projíždět „na hraně“ sekcí u koupaliště, ten ví, že zde jejich jezdci riskují opravdu hodně. Pořadateli se tato třída zdála tak nebezpečná (majitelé se samozřejmě zdráhají hyzdit své statisícové hodnoty ochrannými oblouky a bezpečnostními pásy!), že ji na několik sezon vyřadil z programu. Od roku 2018 ovšem Bugattky (první vítěz GP Monaka, „Williams“ řídil právě takový vůz), Delage, Rileye a ERAy ze 30. let znovu neodmyslitelně patří k tomuto jedinečnému podniku.
Nejvíce riskoval očividně Brit Patrick Blakeney, který kvalifikoval svůj Frazer Nash z roku 1935 na pole-position před Talbotem Lago Švýcara Trabera (1939) a Bugatti 35B (1927) Rakušana Halusy.
1. Patrick Blakeney, Frazer 2:09,087 min
2. Christian Traber, Talbot Lago +2,097s
3. Martin Halusa, Bugatti 35B +4,254s
4. Ewen Sergison, Maserati 6CM +5,341s
5. Thierry Chanoine, Riley Dobbs +12,734s
6. Luigi Moccia, Maserati 4CM +13,688s
Po půlhodinové přestávce udělalo dění na trati historicky ohromný skok kupředu, do ulic směly vozy Série D, kde o Trofej Grahama Hilla tradičně zápolí vozy F1 z let 1961-65. Ani tato třída letos bohužel nedosáhla díky celosvětovému chřipkovému blázinci počtu minulých sezon. Hlavně skutečnost, že doma zůstal kompletní Classic Team Lotus Chapmanova syna Cliva, připravila ACM mnoho účastníků. O pole-position proto jelo jen osm „doutníků“.
Dění ovládl britský specialista Mark Shaw na Lotusu-Climax Mk21 v klasické tovární zeleni se žlutými disky kol. Také druhý čas získala značka Lotus, postaral se o něj Mk18 v barvách Scuderie Colonia Nicka Taylora. Třetí startovní pozici si zajistil první vůz, který kdy nesl jméno „Brabham“ - modrý BT2 Francouze Philippa Bonnyho.
Při sjezdu k Mirabeau explodoval motor Lotusu 24 Rakušana Stephana Jobstla a Lola Mk4 Francouze Johna of B ani nevyjela na trať, což bohužel ještě více snížilo počet účastníků.
1. Mark Shaw, Lotus 21 1:53,121 min
2. Nick Taylor, Lotus 18 +1,933s
3. Philippe Bonny, Brabham BT2 +7,618s
4. Philipp Buhofer, Lotus 24 +10,141s
5. Stephan Jobstl, Lotus 24 +10,265s
6. James Timms, Cooper T53 +11,529s
Před polední přestávkou směly o postavení na startu rozhodnout i vozy Série E, to jest senzační monoposty F1 z let 1966-72 jedoucí o Trofej Jackieho Stewarta. Tato třída obsahovala i první ze „skutečných hvězd F1“: Ital Alex Caffi se do boje vrhl za volantem Ferrari 312 z roku 1968 a přilbu si k tomu nechal nalakovat v klasickém designu někdejšího pilota tohoto vozu, Chrise Amona. Adaptovat dřívější designy přileb bylo v Éčku rozšířené, David Shaw (Eifelland-March 721) jel v barvách Rolfa Stommelena a Roald Goethe (McLaren M14A) v barvách Petera Revsona.
O pole-position se až do poslední sekundy rvali Stuart Hall (McLaren M19A) s Michaelem Lyonsem (Surtees TS9) – nakonec rotzhodly 3 desetinky a o velkou bitvu v neděli mezi těmito Brity je jistě postaráno. Třetí čas zaznamenal Shaw – Stommelen by jistě byl hrdý...
5 minut před koncem byla tato session negativně poznamenána nehodou přemotivovaného Caffiho s Gansem. Ferrari 312 vrazil při brždění před St. Dévote do pomalejšího Cooperu T79. Caffi soupeře o vlásek přeletěl a zcela zničil předek své „rudé bohyně“. Zítřejší start vítěze z roku 2016 je velmi nepravděpodobný...
1. Stuart Hall, McLaren M19A 1:34,087 min
2. Michael Lyons, Surtees TS9 +0,312s
3. David Shaw, March 721 +1,923s
4. Jamie Constable, Brabham BT37 +3,714s
5. Alex Caffi, Ferrari 312 +3,978s
6. Franco Meiners, Ferrari B3 +5,774s
Průběh a výsledky odpolední kvalifikace Grand Prix Monaco Historique 2021
Marco Werner na Nilssonově Lotusu-Ford 77 nejrychlejším mužem dne.
V sobotu odpoledne se muselo rozhodnout o pořadí na startu Sérií C, F a G, přičemž se zvláště od jezdců „Trofejí Nikiho Laudy a Gillese Villeneuvea“ (F1 z Let 1973-76 a F1-wing-cary z let 1977-80) očekávaly rekordy.
A především 4násobný vítěz Le Mans, Marco Werner v jeho Lotusu 77 nezklamal, časem 1:31,261min na bývalém voze Gunnara Nilssona z roku 1976 zajel nejrychlejší čas celého dne.
Málokdo dnes ještě ví, že Velká cena Monaka roku 1952 nebyla vypsána pro monoposty F1, ale pro sportovní vozy! Připomenout to má Série C, která je i po 69 letech vypsána pro sporťáky s motorem vpředu z let 1952-57. Tato „Trofej Vittoria Marzotta“ (Ital tehdy na Ferrari 225 závod vyhrál) je i letos z česko-slovenského hlediska zvláště zajímavá, protože zde startuje krajanka. V Německu žijící slovenská rodačka Katarina Kývalová se závodu tradičně účastní v jejím Cooper Jaguaru T33.
O špičku jednoho z lépe obsazených polí víkendu se ovšem přetahovali především Španěl Guillermo Fierro a Angličan David Hart, oba na krásných Maserati 300S. Velkou část session absolvovali jedouce ve vzájemném závěsu (!) a Fierro se nakonec dokázal s náskokem 1,4s prosadit. Koncem kvalifikace udeřil i Rakušan Niklas Halusa na Jaguaru D Type a ztrácel na polemana jen 0,6s.
Senzací závěru ale byla Katarina Kývalová. Tato pilotka již dlouhá léta patří mezi vyslovené experty historického sportu a vypálila do ulic Monaka 4. nejlepší čas mezi 16 soupeři!
1. Guillermo Fiero, Maserati 300S 2:03,002min
2. David Hart, Maserati 300S +1,490s
3. Niklas Halusa, Jaguar D Type +1,615s
4. Katarina Kyvalova, Cooper-Jaguar T33 +9,744s
5. Michiel van Duijvendijk, Maserati A6GCS + 10,825s
6. Stephen Bond, Lister Flat Iron + 10,853s
Série F o Trofej Nikiho Laudy obsahuje vozy F1 z let 1973-76 a byla doslova nabyta bývalými hvězdami motorsportu. Vítěz Le Mans, Marco Werner chtěl po 3. místě před třemi lety vyhrát na Nilssonově Lotusu 77 z roku 1976, hvězdní Francouzi Jean Alesi a René Arnoux startovali na vozech Ferrari 312B (ex-Lauda a Regazzoni 1974) a Jean-Denis Delétraz nastoupil na Heskethu 308B po Jamesovi Huntovi! Všem ovšem chtěl pokazit show vítěz této třídy z roku 2018, Michael Lyons na Huntově McLarenu M26 a Stuart Hall (Yardley-McLaren M23) mínil Lyonsovi tuto těsnou porážku oplatit. Specialista GT, Švýcar Toni Sailer chtěl zkusit štěstí na Shadow DN1 z roku 1973.
Přinejmenším pro tyto borce byla „Historique“ smrtelně vážnou záležitostí. A předvedli to hned po výjezdu z boxů. Na špičce se nejdříve usadil Werner a po 10 minutích ho na prvním místě právě vystřídal Lyons, když René Arnoux „ztratil“ svůj Ferrari v Tabákové zatáčce a ulomil si zadní kolo. To bývalý tovární jezdec Ferrari, Renaultu a Ligieru právě držel 7. pozici za Delétrazem.
Po úklidu dráhy na trať poprvé vyrazil na rychlé kolo i Jean Alesi a zapsal si hned výborný 4. čas. To už byl na špičce znovu JPS-Lotus Marca Wernera před Lyonsem a Marchem 761 mladého Francouze Juliana Andlauera. Werner poté vykouzlil sérii dalších zlepšení a ta mu skutečně vynesla prvenství – a nejrychlejší kolo soboty vůbec! Na tom nic nezměnilo ani senzační představení zcela odpoutaného Jeana Alesiho. Francouz předvedl, že nepřijel do Monaka jen pro obejmutí od knížete Alberta, s vozem si kolo od kola lépe rozuměl a nakonec si před mladíky Lyonsem a Andlauerem vybojoval místo v první startovní řadě. Překvapením byla i dobrá 5. pozice Rakušana Halusy v McLarenu M23 po Jochenovi Massovi. Delétraz zajel dobrý 7. čas, Sailer 10. a René Arnoux zítra vyrazí do Grand Prix z 11. pozice – pokud se ovšem mechanikům podaří jeho 312B3 opravit...
1. Marco Werner, Lotus 77 1:31,261 min
2. Jean Alesi, Ferrari B3 +1,937s
3. Michael Lyons, McLaren M26 +2,292s
4. Julian Andlauer March 761 +3,071s
5. Lukas Halusa, McLaren M23 +3,704s
6. Jamie Constable, Lola T370 +5,191s
Michael Lyons měl jen půlhodinku času, aby „přesedlal“ z McLarenu M26 do Heskethu 308E (ex-Rupert Keegan), se kterým hodlal jet pro vavříny i v sérii G pro vozy F1 z let 1977-1980. V této „Trofeji Gillese Villeneuvea“ se mu chtěl postavit nejen mladý Brit Matteo Ferrer-Aza, s jeho Ligierem JS11/15 dobře známým z Mosteckého závodu F1, ale i Jean-Denis Delétraz, který stejně tak rychle přeskočil z Heskethu 308B do ATS D4, tedy do vozu, který zde vyhrál roku 2018. Domácí fandové byli zvědaví i na výkon Alaina Ferté. Pilot, který zde před třemi dekádami vyhrál Grand Prix F3, slavil svůj návrat do monopostů v kokpitu Arrowsu A3. Ve volném pátečním tréninku, ale jeho ex-Patrese-vůz vypnul hned v prvním kole v tunelu...
Úvod session ovšem patřil Jihoafričanovi Jordanu Grogorovi. S jeho Warsteiner-Arrowsem A3 zde dojel roku 2018 třetí a letos chtěl více. Za ním se usadil Mike Cantillon na Alboretově Tyrrellu 010.
Kolem poločasu session právě explodoval na rovince Cosworth V8 v Delétrazově ATS, když „se probudil“ i Lyons a zajel druhý čas. Jeho útok ovšem přišel příliš pozdě. „Provoz“ na trati poté zesílil a Grogor udržel své prvenství. O drhou startovní řadu se rozdělily Tyrrelly 010 Francouze Evense Stievenharta a Brita Cantillona. Za nimi budou číhat Lotus 81 Stevena Brookse s Williamsem FW07B Marka Hazella a Shadow DN8 Jamieho Constabla společně s Alainem Fertéem, který se během session výrazně zlepšoval.
Pokud má jeho tým v depu čerstvý motor, tak Delétraz vyrazí z 10. pozice. Nizozemský majitel potravinářského řetězu Jumbo a velký sponsor motorsportu, Frits van Eerd zítra postaví svůj Fittipladi F7 na 14. místo.
Navštivte od 8:30h - Přenos ze závodů - bude to senzační...
1. Jordan Grogor, Arrows A3 1:31,417 min
2. Michael Lyons, Hesketh 308E +0,187s
3. Evens Stievanhart, Tyrrell 010 +1,938s
4. Mika Cantillon, Tyrrell 010 +2,475s
5. Steven Brooks, Lotus 81 +3,421s
6. Mark Hazell, Williams FW07B +3,621s
Text a foto: Roman Klemm