Panu Dietrichovi Mateschitzovi, soudobně asi nejbohatšímu Rakušanovi, se dá možná vytknout, že nahromadil víc peněz, než by jeho rodina mohla za 100 životů spotřebovat – jedno se mu ale musí uznat k dobru: své miliony investuje z velké části do sportu, hlavně do motorsportu.
Bez Mateschitzových milionů by Mercedes neměl ve formuli 1 již léta soupeře, Rakušané by neměli vlastní velkou cenu a jezdci typu Vettela nebo Webbera, by si museli přivydělávat někde v DTM… Není proto překvapením, že to byl opět právě “Limonádový Joe od Red Bullu”, jehož iniciativa a peníze se postaraly o senzačně obsazené večerní “vzpomínání na Jochena Rindta, 50 let po pilotově smrti”.
Sir Jackie Stewart
Akce se (kvůli “Pandemii” s ročním zpožděním) samozřejmě konala v Mateschitzově honosné restauraci-muzeu “Hangar 7” v Salzburgu a přenášel ji samozřejmě Mateschitzův televizní kanál ServusTV. Vzpomínaly dvě osobnosti, které jsou v tomto ohledu skutečně ty nejpovolanější: Rindtova vdova Nina a jeho velký přítel a soupeř, trojnásobný mistr světa Sir Jackie Stewart (čím měl k tématu přispět jako náhrada za Dr. Marka narychlo přivolaný Hans-Joachim Stuck je mi záhadou).
Pro Rindtovou se Stewartem s jistě jednalo o velmi zábavný a jednoduše probíhající večer. Se soukromým tryskáčem přistáli po kraťoučkém letu z Ženevy několik metrů od Hangaru 7, chvilku se podepisovali asi 20 fandům, než se šli výborně navečeřet a poté necelou hodinku před kamerami povídali.
Nina Rindtová
Ne, nedozvěděli jsme se zde žádná nová fakta o Rindtovi. Pamětníci se jen oháněli známými stereotypy rázu “Jochen byl vždy fér. V Silverstone jsme se jednou 30krát vzájemě předjeli – a přitom jsme si mohli naprosto důvěřovat. Byli jsme tehdy jedna velká rodina – ne jako dnes.” (Stewart) nebo: “Byla jsem mladá a teprve když se zabil Clark, tak jsem začala mít obavy, že by nás to také mohlo potkat. Chapman hrál při Jochenově smrti také jistou roli – takové to tehdy prostě bylo.” (Rindtová).
Potkat se a prohodit pár slov s těmito velkými osobnostmi ale bylo pro autora něco velmi zvláštního a nezapomenutelného. Nina příliš necestuje („Nenechám se očkovat“!) a kdo ví, jestli se veřejně ještě často objeví…
Ono toužebně očekávané letadlo ze Ženevy přistálo v Salzburgu něco po páté hodině večer – no a krátce před devátou se již zase vznášelo s Jackiem a Ninou zpět směrem Švýcarska. Díky za ty tři hodinky pane Mateschitz…
Text a foto: Roman Klemm