Až do posledních stovek metrů italské Grand Prix byl Karel Hanika v kubatuře Moto3 ve hře o stupně vítězů. Jenže v závěrečném kole na okruhu v Mugellu ho zezadu sestřelil Španěl Efrén Vázquéz. Oba skončili v kačírku v kotrmelcích, a i když Kája ještě nasedl, v cíli byl klasifikován na posledním 28. místě. To znamená, že už potřetí za sebou si v závodě mistrovství světa silničních motocyklů nepřipsal bodový zisk.
„To byla hodně velká smůla. Devatenáct kol jsem bojoval o pódium a v posledním okruhu mě naprosto nesmyslně sundal Vázquéz. Snažil jsem se v zatáčce najít místo, abych se mohl posunout kousek dopředu, jenže najednou přišla rána a ležel jsem na zemi. Nemohl jsem s tím nic dělat, protože to do mě narval zezadu,“ popsal osudný okamžik jezdec stáje Red Bull KTM Ajo.
„To hodně zamrzí, protože bedna byla dneska hodně reálná. Byl to asi můj nejlepší závod. Cítil jsem se dobře, motorka perfektně šlapala. Určoval jsem si, kde chci jet, hlídal si pozice a pak přišlo tohle. Kvůli tomu pádu jsem zklamaný, ale na druhou stranu jsem spokojený s tím, jak probíhal celý víkend,“ pokračoval.
„Hodně jsme zapracovali na nastavení motorky. Když jsem před Mugellem říkal, že práce mechaniků a celého týmu se už musí zúročit, tak se to skoro povedlo. Do dalších závodů mi ale zůstalo dost sebevědomí a budu se dál rvát o bednu. Pokud budeme jako tým pokračovat ve stejném nasazení, tak náš čas přijde a určitě se to podaří dotáhnout až do cíle posledního kola,“ pravil bojovně brněnský závodník, jehož výsledkovým maximem v šampionátu zůstává sedmá příčka.
V první třetině dramatické bitvy si dokonce vyzkoušel, jaké to je jet na prvním místě závodu mistrovství světa. „V Moto3 to asi fakt bylo poprvé. Jet v čele je příjemný pocit, ale prakticky to nic neznamenalo, protože do konce zbývala ještě víc jak půlka závodu. Mohl jsem jet první i v některých dalších pasážích závodu, ale raději jsem se pohyboval na třetím čtvrtém místě,“ vyprávěl.
Karambol v posledním kole se shodou šťastných okolností obešel bez zranění nebo natlučení nedávno operovaného zápěstí a pochroumaného ramene. „Padal jsem do levé zatáčky a klouzal po levé straně těla, což bylo štěstí, jelikož obě dřívější zranění se mi stala na pravé ruce. Tím pádem se těchto partií pád nedotkl,“ ulevil si Karel Hanika.
Navzdory nepřízni osudu si své letošní účinkování v MS pochvaluje. „V trénincích dojíždím pořád v Top ten, zajíždím rychlá kola a nasazené tempo dokážu udržet několik okruhů. Na rozdíl od minulé Grand Prix v Le Mans se týmu podařilo motorku nastavit i na teplé podmínky a dneska to bylo dobře vidět, když jsem se celý závod pohyboval se všemi favority ve vedoucí skupině. To je to nejdůležitější a moc si toho vážím, i když domů odjíždíme bez bodu,“ dodal.
Zdroj: Hanika Racing
Foto: KTM Images, Milagro